Daffinku jsme adoptovaly společně s Ouškem (Xenií). Holky zřejmě žily v klecích nebo v omezeném prostoru dlouhá léta, s lidmi příliš asi do kontaktu nepřišly a vodítko s obojkem či postrojem je v podstatě nepřítel číslo jedna. Nejlépe jim tak je s maminkou na domku, kde mají přístup dovnitř i ven a plní roli trochu vytuněných koček.